Něco o knihách...
Něco o knihách...
Objev písma v starověkých civilizacích dal první impuls aby byly různé texty zapisovány na hliněné destičky nebo pergamenové svitky.
V té době se objevují první knihovny pro jejich skladování. Staré pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je vázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes.
Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století nahrazen levnějším papírem. Před objevem a zavedením tiskařského lisu byly do té doby všechny knihy psány ručně.
Z pohledu českého národa jsou první zmínky o česky psaných knihách věnovány Dalimilově kronice označované také jako Kronika Boleslavská a Kosmově kronice (původní text byl latinský), které spatřují světlo světa na začátku 14. století.
Knihy jsou, byly a budou vždy pro lidstvo ohromným zdrojem informací, učení a vědomostí.
Prodej použitých knih navazuje na starověkou tradici, například ptolemaiské knihovny v egyptské Alexandrii. Rozvoj obchodování s knihami v Evropě nastal až po objevení knihtisku a mědirytiny v polovině 15. století. Obojí distribuovali antikváři doby renesanční, kteří se usídlili kolem roku 1600 v Praze, například ve Vladislavském sále. Drobný obchod s knihami kvetl ve městech zejména v 19. a počátkem 20. století na veřejných prostranstvích či tržištích.
Slovo antikvariát vzniklo z latinského antiquus, což znamená starý. Kmen antik vyjadřuje, že jde o činnost, jež má něco společného se starými či staršími předměty, v tomto případě s knihami. Antikvární kniha je tedy v nejširším slova smyslu stará kniha nebo kniha staršího vydání.
Antikvariát existuje právě tak dlouho jako samo písemnictví. Jeho historii můžeme sledovat až k činnosti alexandrijských knihovníků ve 3. st. př. n. l. V Alexandrii byla nejprve systematicky sbírána básnická a vědecká díla, která byla chráněna jako rarity a jejich texty se pečlivě zkoumaly. Hlavními dodavateli vzácných svitků byli převážně řečtí obchodníci. V dobové literatuře se můžeme dočíst, že Platon, a stejně tak Aristoteles, si prý za svoji odbornou knihovnu dal vyplatit vysoké sumy.
Římané, pokračovatelé řecké kultury, převzali alexandrijský přístup k literatuře a udržovali jej ve své říši, ve velkých veřejných i soukromých knihovnách. Právě ze starého Říma pochází výraz antikvář, který až mnohem později v německém názvosloví označoval obchodníka se starými knihami. Původně znamenalo latinské slovo antiquuriusmilovníka a sběratele kulturně historických a zajímavých zpráv, v době římského císařství potom také sběratele starožitností v širším slova smyslu. Teprve až ve 20. století se začalo prosazovat mezinárodní použití tohoto výrazu.
Jedním ze specifických typů zboží jsou tzv. staré tisky. Starým tiskem dnes rozumíme knihu vydanou do roku 1800. Je nutno si uvědomit, že ne každá kniha je vzácná a cenná, protože je stará, hodnocení se neřídí jen jejím stářím. Většina, tedy asi 95 procent starých knih, jež se v antikvariátech objeví, má náboženský obsah, a jejich cena tedy nebývá vysoká, protože o tuto tematiku není v současné době zájem. Knihy z tohoto oboru se občas prodají, pokud jsou hezky ilustrované nebo mají zajímavou vazbu. Zbylých pět procent starých tisků je zaměřeno na světskou tematiku, velmi hledané jsou hlavně odborné knihy, jako třeba herbáře a lékařské knihy. Dalším faktorem je místo vzniku knihy, někteří sběratelé se zajímají výlučně o produkci konkrétní tiskárny.
Díky knihám se dozvídáme o důležitých věcech a milnících v historii lidstva.
.
Navštivte náš malý antikvariát a vyberte si tu správnou knihu pro Vás!
.
.
